Španělský básník a dramatik Federico García Lorca (1898–1936) se na scénu Národního divadla vrací po půlstoletí, kdy se hrál jeho Dům doni Bernardy v režii Alfréda Radoka; Krvavou svatbu tu hned po válce nastudoval Jindřich Honzl. Autorův pohnutý osud by sám vydal na divadelní hru – my se však vracíme k jeho textu, v němž se folklór mísí s avantgardou, tradiční svět svateb a nedotknutelných obřadů s vášnivostí okamžiku a nezachytitelnou láskou. V den sňatku opouští nevěsta ženicha a následuje Leonarda, muže, kterého miluje, bez ohledu na neúprosný zákon morálky a cti. Představy všech příbuzných se rozsypou jako domeček z karet... My se ovšem ptáme dál – co ostatní postavy, rodiče, prarodiče, sousedé? Vědí také, co to je šílená touha? Je láska pouze doménou mládí, nebo jsme každý z nás tak trochu opouštějící Nevěstou či zrazeným Ženichem? Krvavá svatba sice vyrůstá z bezprostředních španělských reálií i konkrétní doby, ale dotýká se nás možná víc, než jsme si ochotni připustit.

Fotograf inscenace: Martin Špelda

Přibližná délka představení včetně přestávky: 2 hodiny a 15 minut, jedna přestávka 20 minut.

SPOLUPRACOVNÍCI

Překlad: Vladimír Mikeš
Režie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský)
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba: Petr Kaláb
Světelný design: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), Jakub Kopecký

Matka

Taťjana Medvecká 

Nevěsta

Pavlína Štorková 

Leonardova žena

Tereza Vilišová 

Tchyně

Johanna Tesařová