"Joke Killers jsou krutě zábavnou a drsně groteskní hříčkou... Mohou to být lidé bez kořenů, společenští vyvrženci, ale také obyčejní lidé, kterých denně na ulicích potkáváme stovky. Klaun je kombinací dospělého člověka, dítěte a zároveň i zvířete, bytost, která vidí svět z jiného úhlu, s něhou i s rozjitřenou krutostí... Přes smích i pláč se může dostat blíže k divákovi a sdělit mu svou myšlenku. Obrazy, které vytvářejí Joke Killers, vyvolávají smích i obavy."
Veronika Štefanová: Divadelní noviny, leden 2011
"Joke Killers je vražedně skvělé představení."
Marta Puková: Topzine.cz, prosinec 2010
„… nový projekt Joke Killers pracuje s motivem klaunství a postavy klauna jako takové. Inscenační tým chtěl odpovědět na otázku: Jak v dnešní době klaun vypadá a kdo to vlastně je? Nepříliš optimistické výsledky tohoto divadelně-antropologického výzkumu pak na jevišti prezentuje pětice herců – klaunů. … Všechny herce spojovala technická dokonalost projevu a stylizační prvky, které prostě musely vycházet z nich samotných. Přítomná až hmatatelná nadsázka velmi dobře ilustrovala onu trapnost a neschopnost postav fungovat v dnešním světě podle vlastních představ. … Tvůrci představili postavu klauna ve světě, ve kterém je bezvýznamným nástrojem vlastní existence. Soustředí se pouze na vlastní prezentaci a touha po pozornosti přerůstá do urputnosti, která znemožňuje schopnost komunikovat s ostatními. To je důvodem, proč se na konci aktéři vrátí do výchozího postoje s hlavou v oprátce, a opravdu sko(n)čí. Autoři vytvořili inscenaci, která reprezentuje novou generaci divadelních umělců v česko-slovenském prostoru, jejichž ironie je vlastně bojem proti strnulosti té staré.“
Petr Vodseďálek: Nekultura.cz, květen 2010
„Zvuk stojí v první linii. Jsme svědky radostného improvizování s hlasem (excelentní Dykovy hlasové dispozice v tomto případě nemohou zklamat), do hry se zapojují nejrůznější, zdálo by se nehudební, předměty – náprstky vyťukávající rytmus do mikrofonu, mávátka, zubní kartáčky, ba i vibrátory... I když se zvukař při takové práci musel zapotit, žádný klasický nástroj vlastně neuslyšíte. Scénky a výstupy přepadávají jedna do druhé jako voda v horském potoce, aniž byste to ještě čekali, na konci se věčné téma dětství překvapivě zaoblí do poetického mostu.
Kultovní představení nese typické rysy režijní práce Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. I tento kus musel vznikat za pochodu, improvizovaně na zkouškách jako otevřený koncept, který se vyprofiluje tím, že vytěží z přirozených vloh a talentu herců maximum. Černá
díra, ve které se zalesknou hvězdy, z nul se narodí čísla... Jakub Prachař a Vojta Dyk již nejednou potvrdili, že na sebe slyší, i když nejde o hudbu.“
Tomáš Kůs, PragueOut.cz, září 2010
Osobnost měsíce: Vojtěch Dyk a Jakub Prachař – herci a spoluautoři (s režijním duem Skutr) v projektu Kultovní představení v otevřeném prostoru La Fabrika v Praze-Holešovicích.
Kultovní představení definitivně ustanovilo novou kabaretiérskou dvojici Dyk-Prachař. Svou lidskou propojeností, divadelní hravostí a fantazií navazují na slavná dua Horníček-Kopecký, Suchý-Šlitr, Šimek-Grossmann, Sovák-Horníček, Smoljak-Svěrák, Pecha-Polívka, Vávra-Vorel… Přicházejí s vlastní poetikou i přístupem, mixují hudební improvizace s pikantním crazy humorem a „cool“ postoji.
Divadelní noviny, květen 2010
„Bouřlivé přijetí, jakého se českému souboru u početného slovenského publika dostalo, může naznačovat, že takovýto typ divadla slovenskému prostředí schází… La Putyka – fascinující svou neběžností, strhující některým artistickými výkony a především geniální v práci s hudbou se prozatím stala unikátním reprezentantem české divadelní kultury, který může bez skrupulí ohromit publikum kdekoli na světě – někoho dovednostmi, jiného spíše tématikou hospodské panoptikální poetiky à la delirium.“
Divadelní noviny, září 2010
„Že budou Ariadna a Slavík provedeny pouze koncertně, mrzí v divadle každého. Když si jako člověk s úplně obyčejnou fantazií představím skupinu Skutr, která do toho původně měla jít a která má fantazii mnohokrát větší než ostatní, tak to mohlo být velice zajímavé. Ale nacházíme se nyní ve velice špatné situaci, se kterou musíme bojovat, abychom vůbec nějakým způsobem mohli udržet naše ideály.“
Lidové noviny, září 2010
„Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský patří mezi nejzajímavější a nejuznávanější režiséry mladé generace. Jejich představení kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, světelný design, text a hudbu.“
Lidové noviny, leden 2010
„Velký úspěch sklidili Lukáš Trpišovský a jeho spolupracovník Martin Kukučka z režijního dua SKUTR na divadelním festivalu Fringe v Edinburghu s inscenací Plačky. Je to příběh, ve kterém na stole leží zemřelý starý muž, přicházejí mladí lidé a musí se s jeho smrtí vyrovnat. Když autoři hledali nějaký folklor, který by do svého představení zakomponovali, zjistili, že tradice plaček na pohřbech, které svým kvílením a až přehnanými projevy truchlení pomáhaly pozůstalým ventilovat emoce, v Čechách neexistuje. Snad mezi olašskými Romy, ale jejich komunita je příliš uzavřená, než aby se z ní dalo čerpat. Nejblíže můžeme plačky potkat na Podkarpatské Rusi, v Rumunsku a snad na nejvýchodnějším pomezí Slovenska a Polska.“
Hospodářské noviny, květen 2010
„Pražská divadelná skupina Skutr už nie je na Slovensku neznáma. Do Nitry prichádza s inscenáciou La Putyka inšpirovanou francúzskym novým cirkusom. Šou ponúka pohľad na tradičnú českú krčmu a zároveň nadväzuje na tradície českého jarmočného divadla. La Putyku mohli vidieť aj návštevníci výstavy EXPO 2010 v Šanghaji.“
SME (SR), září 2010